Moje kecy...

citátky..vybraný =P

10. dubna 2009 v 15:58 | .:Mrs.z.h.u.l.c.a:.
ZDROJ : Lst xD jedný holky!

Neboj se zítřku...třeba žádný nebude...

Bez přátel není štěstí, ale bez neštěstí nepoznáme přátele....

Přátelství je součást lidského štěstí...

Ve škole miluj studování,za školou studuj milování.

Starost je vzácný poklad, který ukazujeme jen přátelům...

Buď sám sebou!Stejně to dlouho neutajíš

Přátelé mají mít přednost před králi....

Přátelství násobí radost a dělí žalost....

Své přátele dělím na ty, které obdivuji, na ty, které ctím, a na ty, s nimiž mám soucit...

Každý jsme tvůrce vlastních myšlenek....

Neutíkej od problémů.Otoč se a jdi je vyřešit!

Kamarád je ten,komu můžeme říct své problémy.Přítel je ten,kterému se můžeme se všemi svými problémy svěřit.Ale smrt je ta,co všechny problémy vyřeší...

Láska je slepá,ale láska taky otevírá oči

Člověk bez lásky je jen mrtvola na dovolené...

Pomluva ví dobře,kde je její místo, proto se nejvíc pomlouvá za zády

Pravdivá slova nebývají příjemná.Příjemná slova nebývají pravdivá

Kouzlo první lásky je v tom,že nevěříme,že jednou skončí

Chval přítele veřejně,ale kárej ho mezi čtyřma očima

SB = BF

8. března 2009 v 20:22 | .:Mrs.z.h.u.l.c.a:.
takže..možná ste si NĚKDO všiml... v mé rubrice Net Friends přibyl další člověk..ale bacha! tohle není jenom tak nějákej člověk! tohle je Vikinka!!!!♥♥♥
takže...dneska si založila blog takže zatím nic moc.. ale já jí se vším pomůžu a vikinka je šikovnáá tak to zvládne=)) takže → http://vikineckaaa.blog.cz kukněte=)) chci,aby měla aspoň lepší návštěvnost=)) plsky =-*

moje SNY..

22. února 2009 v 12:29 | .:Mrs. z.h.u.l.c.a:.
lidi?=D já mám další sny!!!
část z nich si splním teďka a ostatní holt musej počkat=(
motivace? včerejší film.. užít si život naplno...wow! a taky...zdálo se mi o Ostravě..žhe sme s Vikinkou jeli do Ostravy a prostě... jééééé!!! já chci jet do Ostravy! nevím proč..prostě to město chci vidět! jsou tam coolový lidi!!! všichni z libka,co jsou cool jsou z Ostravy! a navíc..znám jenom Brno a Znojmo =X nuda... Proč zrovna Ostrava? když já nevííím=D Praha je moc komerční...hlavní město,kde se děje všechno! to je blbí.. v Brně bydlím a Ostrava je taková ideální! Olomouc? nwm nwm...víc mě táhne Ostrava=D
a víte co? já už nebudu člověk,kterej jenom sní,má názory,který vyhovují druhým! nechá se využívat! NE!!! já si začnu užííívat života! a začnu od prvního dne prázdnin..nejlíp už dneska! příští sobotu půjdu do remixu s Viki a už nebudu stydlín jak vždycky! hehe=))
a během prázek si tu Ostravu splním!!! i přes zákaz mamky! ona měla blbej život a mě ho bude kazit taky? pfff...ANI NÁHODOU! =)
taky dojede taťka,takže pojedem do Paříže! snad! konečně! a taky o prázkách s Vikinkou na tábor a potom do turecka...jasný?=D=D=D a až mi bude 18,přestěhuju se do New Yorku!!!
já vím..někomu to přijde směšný,někomu přijdu jak dementka,která jenom sní..jo..máte pravdu=D ale já si ty sny splním a vy teprv budete čumět=D tak ahoj,jdu plnit=D

Vysnění sousedé

21. února 2009 v 11:48 | .:Mrs. z.h.u.l.c.a:.
↓ to sem teďka dopsala=)) líbí? a co vy..ptm mi napište názor,jestli byste si taky přáli to stejný..

HOMOSEXUALITA aneb Váš názor

15. února 2009 v 15:58 | .:Mrs. z.h.u.l.c.a:.
takže...o víkendu dávali na ČT1.. jmenovalo se to expriment a byli tam buzíci=)) sldovali,jak na ně reaguje okolí a tak..no...a... jakej na ně máte názor? vadí vám nebo je neřešíte..nebo ste na ně ujetí? nebo ste homosexuálové samy? pište pište!!! čm víc názorů,tím líp=)) těším se!
a mlj názor?
tihle lidi mě nevadí..vlastně..je to normální ne? a navíc.. gayové jsou fajn=)) a rozumí si s holkama víc než "heterouši" .. prostě to neřeším..
mno a v CČ nějáký fotky=))

další z krásných příběhů....smutných=(

14. února 2009 v 10:00 | .:Mrs. z.h.u.l.c.a:.
Seděl jsem na lavičce u dětského hřiště na louce uprostřed lesa. Bylo kolem půl jedenáctý večer a já vzpomínal na svou největší lásku. Bylo docela chladno, ale hodně hvězd jako před nedávnem, když jsem tu neseděl sám. Z lesa vanul jemný vánek a kolem bylo překrásné ticho. Vytáhl jsem krabičku s cigaretami a jednu si zapálil. Opřel jsem se o opěradlo lavičky a koukal jsem se na tu krásně posypanou oblohu hvězdami. V tu chvíli jsem se zamyslel a začal jsem vzpomínat, jaké to bylo dřív.
Líbila se mi už dávno před tím, než jsem ji získal. Měla krásné tmavé oči, které když se na mě podívali zářily spokojeností. Její úsměv mě uměl zahřát na srdci a rozveselit. Byli jsme spolu šťastni. Každý den, který to šlo jsem něco podnikali. Ať to bylo venku, v kině nebo v hospodě. Měl jsem ji hodně rád u sebe. Neuměl jsem bez ní být už ani chviličku. Když jsme nebyli spolu, neustále jsem si volali nebo psali. Ona měla moje tričko a já jejího psa. Nikdy by mě nenapadlo, že tyhle společný chvíle někdy skončí.
Jednoho dne jsme rozhodli jít ven. Šli jsme se projít do parku a tam si sedli na lavičku. Povídali si, smáli se, zlobili jsme se navzájem a líbali se. Bylo nám moc krásně. Kdybych věděl, co se mělo poté stát, nechtěl bych, aby ten den skončil. Bylo pozdě večer. Šli jsem na zastávku. Vždy mě chodila vyprovodit. Autobus dlouho nejel. Bylo mi to divný. Nechtěl jsem, aby se mnou déle čekala. Tak jsem ji políbil dlouhým vášnivým polibkem a ona šla domů. Zastavila se u přechodu, ještě mi zamávala a vkročila na přechod. V tu chvíli se vyřítilo ze zatáčky auto a než jsem se rozeběhnul, její tělo bylo sraženo k zemi. Auto hned odjelo. Běžel jsem k ní. Její tělo leželo bezvládně na silnici a já jsem pochopil, že je konec. Konec těch krásných chvil s ní. Nechtěl jsem si to přiznat. Vzal jsem ji do náruče a z mých očích padali slzy až na její tělo. Pootevřela oči, podíval jsem se do nich a měl jsem radost, že je mohu ještě vidět. Byly plné bolesti a vyděšení. Její ústa se pootevřeli, ale nic neříkaly. Nemohla dobře dýchat a její tělo se ani nehnulo. Poprvé a bohužel naposledy jsem ji řekl: "MILUJU TĚ." Ale od ní jsem to už neslyšel. Jen se ji trochu rozzářily oči a poté se zavřely. Ještě jsem ji k sobě přitiskl a dotkl se jejích rtů, naposledy jsem ji políbil.
Dodnes lituji toho, že když mi řekla, že mě miluje jen jsem se pousmál a byl jsem rád, ale nic jsem jí na to neřekl. Stihl jsem jí to říct až, když mi v náručích umírala. Neustále na ní myslím a chodím na místa, která jsem spolu navštívili. Občas mi stékají slzy po tvářích, ale srdce mi krvácí pořád. Rád bych ji znovu políbil, pohladil po tvářích a ukryl ji ve své náruči.

další z krááásnýých příběhů=*

14. února 2009 v 9:00 | .:Mrs. z.h.u.l.c.a:.

=( smutnej přííííběh=(

12. února 2009 v 21:13 | .:Mrs. z.h.u.l.c.a:.
Je sychravé podzimní odpoledne, ulicemi plynou davy nevšímavých, ustaraných a tak neskutečně monotónních lidských postav. Všechny jsou zabrány do svých vlastních starostí všedního, ničím nezajímavého dne. Nikdo si nevšimne dívky kráčející středem té živé masy. Dívky s nepřítomnýma, uplakanýma očima. Nikdo se na chvíli nevytrhne z každodenního stereotypu. Nikdo se nezeptá, zda nepotřebuje pomoci, zda je vše v pořádku. Dívka bezmyšlenkovitě kráčí ulicemi. Už není schopna přemýšlet, ne, teď už ne. Její mysl zůstala na té křižovatce. Stále před očima vidí jeho krásné modré oči a nádherně tvarované rty, jak se s ní ač nerady, pro dnešek loučí a zároveň slibují další krásné zážitky. Ani jeden však ještě netuší, že je to naposled. Naposled v tomto životě. Naposled v tomto světě. Naposled co se mohou vzájemně podívat do očí a říct si ta dvě magická slůvka. "Miluji tě" řekne mladík a jeho tvář se rozzáří v láskyplném úsměvu. "Však já tebe taky" odpoví skoro rutinně dívka. Kdyby jen tehdy tušila. Auto se pomalu rozjíždí. Dívka odchází směrem k nedalekému domu. Už zavírá domovní dveře. Najednou uslyší strašnou ránu, zvuk rozbitého skla a nepřetržitý zvuk klaksonu. " Tome néééééé!!! Doběhne na křižovatku, kde už se tvoří hlouček všudypřítomných čumilů. "Zavolejte někdo záchranku, prosím rychle! Tome no tak prober se, prosím! Už je pozdě, mladík už nevnímá všechno to dění kolem něho. Nevnímá marné snažení záchranářů o jeho život. Nevnímá slzy své milované. Dívka stojí na rohu křižovatky a dívá se za černou dodávkou. Zhroutil se jí život. Chtěla mu toho tolik říct, jak moc s ním byla šťastná, jak milovala jeho velké hnědé oči, krásné rty, jeho bezchybnou povahu. Proč jen se to muselo stát, proč nám?! Miluji tě, Tome! Dívka prošla snad už celé město, už nemůže přemýšlet, nejde to! Najednou se ale znovu ocitla na té křižovatce. Tady. Tady se to stalo. Tady se jí zhroutil celý svět! Ale za okamžik budou zase spolu, pomylela si... "MILUJI TĚ" vykřikla dívka a vstoupila do silnice...

nádhernej příběh....ale smutnej=(

12. února 2009 v 21:07 | .:Mrs. z.h.u.l.c.a:.
Všude bylo vedro k zalknutí, jen na hřbitově byl chlad. Za vysokou zdí, až v rohu hřbitova byl hrob, jehož náhrobek upoutával pozornost lidí, kteří občas zašli na samý konec hřbitova s touhou najít něco zvláštního. Z náhrobku vyzařovala tvář dívky, která byla v té době, která náležela této fotografii, velmi šťastná. Její úsměv byl tak krásný. Před hrobem stál chlapec a smutně se díval na náhrobek, jenž měl ve svém záhlaví citát: ,,Kdekoliv budeš, budeš-li poslouchat, najdeš mě vedle".
Tomu chlapci mohlo být tak 18 let. Stál tam ve stínu lip, v ruce držel kytici krásných kopretin. Hladil je a na ruce mu chvílemi padaly slzy. Já tam stála v pozadí s trochou zvědavosti a pozorovala jsem ho.
Stál tam snad už tři hodiny, ani jednou se neotočil, ani jednoduše nepodíval jinam, než na tvář té dívky. Přistoupila jsem blíž, abych mu viděla do tváře. Uviděl mě a ani by mě ani nevnímal, kdybych na něj nepromluvila. Byl hezký a mně se zdálo, že jsem snad hezčího kluka nikdy neviděla.Bylo divné, že takový kluk není teď někde na koupališti, kde by byl určitě obklopen spoustou dívek, že tu stojí a padají mu slzy. Když jsem se mu podívala na rty, uviděla jsem, že si s někým povídá,ale nikdo tu nebyl. Až po chvíli jsem si uvědomila, že slova, která vypouští přes rty jsou určena někomu, kdo už na věky spí. Byla to slova pro tu neobyčejně krásnou dívku. Šeptal něco, ale já mu nerozuměla.
Až po chvíli vzlyk zesílil a on šeptal: ,,Proč jsi mi odešla?" V té chvíli bych se nejraději ztratila a nebyla toho svědkem. Poté položil květiny na hrob, otevřel lucerničku a zapálil svíčku. Vyndal z kapsy kapesník, otřel si oči a zahlédl mně. Na chvíli se zastavil a svýma krásnýma očima se na mě podíval. Byl to pohled velice smutný, ale měl sametově měkký hlas. ,,Ahoj, něco potřebuješ?" promluvil na mě. Nezmohla jsem se ani na slovo. Zeptal se mě znovu a v tom jsem se rozbrečela. Šel ke mně, řekl, ať nebrečím, že život je zlý. Dovedl mě k lavičce a půjčil mi kapesník. Byla to hrozná chvíle. ,,Promiň, já nechtěla," řekla jsem. ,,To nic," řekl a začal mi vyprávět svůj příběh.
,,Jmenovala se Klárka. Začali jsme spolu chodit. Poznali jsme se u kamaráda na oslavě. Líbila se mi a tak jsem šel pro ni, abychom si zatancovali. A pak jsem ji pozval na drink. Připadala mi jako bohyně, kterou mi někdo musel seslat. Povídali jsme si spolu a pak jsem ji doprovodil domů. Druhý den jsme spolu byli na koupališti, kde jsem se také poprvé líbali. Potom nastalo mnoho nádherných dnů. Po půl roce jsme spolu poprvé spali. Chodili jsme si na proti ke škole. Jen jednou jsme se spolu pohádali, netrvalo to však dlouho, po hodině jsme byli zase spolu. Chodili jsme spolu do kina i do divadla, téměř jsme se od sebe nehnuli. Naše parta nám říkala ,,snoubenci"."
Když mi Martin o tom všem vyprávěl, bylo mi zase do breku. Nedovedla jsem udržet slzy, brečela jsem a brečel i on. Kvetoucí lípy a stromy kolem byly jedinými svědky naší rozmluvy.
Jeho oči měli takový divný smutek a žal, jaký jsem ještě nikdy neviděla. Bylo zvláštní, vidět brečet kluka. ,,Když jí bylo 17, chodili jsme spolu právě rok. Oslavovali jsme to s kamarády na chatě rodičů a potom jsme se šli koupat. Bylo nádherné se spolu ve vodě milovat a potom celou budoucnost. Ráno kámoši odjeli a my zůstali sami.
Udělali jsme si slavnostní snídani v trávě a v té chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na světě." Když dokončoval vyprávění, zpomaloval věty a oči se mu zalévaly slzami. Potom začal vyprávět ten smutný den... ,,Bylo právě takové vedro jako je dnes a my se rozhodly, že si vyjedeme do přírody. Jeli jsme k nádhernému jezeru kousek od nás, kde nikdo většinou není. A i dnes jsme tu byli sami. Klárka byla ten den nádherná. Měla úplně nové šaty a vlasy krásně rozevláté. Byl jsem šťastný... Večer se blížil a my jsme se rozhodli jít si zatancovat na ples. Lidé se po nás dívali a říkali, jaký jsme nádherný pár.
Když zábava skončila, jeli jsme domů každý jiným autem. Naposledy jsme se políbili, objali a každý jel svou cestou. Přišel jsem domů a šel spát. Uprostřed noci mi zvonil telefon, do nemocnice přivezli těžce zraněnou dívku, která si přeje, abych tam přijel.
Celou dobu jsem utíkal, ani nevím, jak jsem tam doběhl. Otevírali mi dveře a dívali se na mě utrápeně. Doběhl jsem do jejího pokoje. Okolo postele seděli rodiče. V jejích očích byl pohled, na který nikdy nezapomenu. Řekla mi: ,,Nechce se mi umírat, ale musí to být." Pak se obrátila na rodiče a tichým hlasem, který ji byl tak cizí, řekla: ,,Za všechno, co jste pro mě udělali, vám děkuju".
Držel jsem ji za ruku a ona hlasem, který se těžce nesl pokojem, řekla: ,,Moc tě miluji a nechce se mi od tebe. Dones mi někdy kopretiny a nenechávej můj hrob prázdný. Navždy tě budu milovat. Měla jsem vás všechny moc ráda, rodiče, tebe, jediného v mém životě." Potom usnula a my jsem museli odejít. Její mamka se zhroutila a její táta se zalitýma očima slzama ji podpíral. Já vyběhl ven, začali mi téct slzy. Najednou jsem byl sám. Chtěl jsem umřít. Dávali ji jen malou naději.
Celou noc jsem prochodil a nevěděl, zda ještě žije.Svítalo a nastával nový den, ale mě bylo moc divně.
Zemřela brzy ráno na vnitřní krvácení. Naposledy mně dovolili podívat se na ni a pak ji odvezli. Stál jsem tam na chodbě a tekly mi slzy jako hrachy. Nechtěl jsem věřit, že moje jediná zemřela a že už ji nikdy nepolíbím, nepohladím, neobejmu...
Celý měsíc jsem potom nikam nechodil. Vykašlal jsem se na školu, na všechno a stále jsem se vracel na ta místa, kde jsem byli spolu šťastní. Bylo mně všechno úplně jedno, každý den jsem stál u jejího hrobu a vyčítal si, že jsem ji nechal jet samotnou. Kdyby jela se mnou, tak by se jí nic nestalo. Narazil do nich opilý řidič.
A teď už rok chodím sem den co den. Nechci se bavit s lidmi, ty jsi první, s kým mluvím. Nevím ,ale cítím, že ty jsi jediná, kdo mi rozumí. Nech si ale všechno pro sebe, prosím! Lidi jsou zlí. Nikdy už nechci s žádnou holkou chodit. Tak a teď běž a nech mě tu samotného."
S těmito slovy se se mnou rozloučil a já cítila, jak se propadám někam hluboko a nechce se mi zpět. Jak je ten život nespravedlivý!
Ještě několikrát jsem se s ním viděla. Potom odešel na vojnu a psali jsme si. Zůstali jsme přátelé, jezdili na výlety, ale nikdy nás nenapadlo, že bychom spolu mohli žít.
Tak uplynul čas a Martin má teď na hrobě každý den kytici kopretin jen ode mě. Je to právě měsíc, co se zabil v autě. Všichni mu říkali ,,sebevrah", ale jen já jsem věděla, proč to udělal. Bylo to pro něho vysvobození.
Všude je vedro, jen na hřbitově je chlad, který je protkán žilkami bolesti. Sedím pod rozkvetlou lípou a v ruce držím kopretiny. Oni tu leží vedle sebe a jsou stále spolu. A tak tu sedím a povídám si s nimi - jsou tu se mnou...

příběh o lásce

12. února 2009 v 20:58 | .:Mrs. z.h.u.l.c.a:.
Lucii je 16 let.S Petrem už chodí tri mesíce,ale už pomale zapomíná proc s ním vlastne chodí.Už ho nemá ráda tak jako drív a nudí se s ním.Jednoho dne odjíždí Petr na týdenní dovolenou s kamarády.Na nádraží se ješte loucí s Luckou.
"Tak ahoj zlato a nezapomen na me!"
"To víš,že nezapomenu budu na tebe myslet každý den.",odpovídá Lucie.
Ten vecer jde Lucie na párty ke své nejlepší kamarádce.Závidí jí jak si tam, pekne vysedává se svým klukem ,zatím co ona príliš štastná není.
"No jo,jste jako dve hrdlicky!Já si pujdu zatancovat.",ríká jim.
A co nevidí.Lucka tancuje a v tom uvidí svého dávného idola Richarda.Hned se dají do reci,tancují a moc se smejí.Vecer když pomale zahradní párty koncí svolává Luccina kamarádka všechny kamarády a ptá se kdo tu bude prestpávat.Skoro nikdo jen lucka,její kamarádka a taky kamarádcin kluk a Richard!To je skvelé.Vecer si všichni kámoši povídají ,prespávají na verande ve spacácích a na karimatkách.Když její kamarádka a její kluk už spí povídá si Lucka ješte chvíli s Richardem a ten jí potom na dobrou noc dá pusu.
Ráno Lucka rychle utíká domu.Co jsem to udelala ríká si.Ach jo sotva Petr odjede už jsem mu neverná.Zamilovala se do Richarda a Petra už ráda nemá.Volá Petrovi:
"Péto promin náž vztah nemá budoucnost.Už to dál nejde promin,že Ti to volám když jsi na dovolené."
"To je v pohode Lucko,cítil jsem to."
Nakonec se oba dva domluvili,že zustanou kamarádi.
Lucce potom príjde sms od Richarda jestli k nemu nechce prijít.Príjde.Prožijí spolu pekné odpoledne ,plné zaláskovaných pusinek.V tom nekdo zvoní.Richard jde otevrít.
"Jé co tu deláš Lenko?"
"Cau Richarde mám kufry mužu prespat?"
Lucce to hned dojde a odchází pryc.
"Lucko vysvetlím Ti to!",kricí na ni Richard,ale Lucka nevnímá.
Jde domu a pláce.Všechno jsem zvorala.Miluju ho,co když je to jen kamarádka a já jsem takhle pitomá?
Po chvíli príjde Lucce sms s fotkou kde Richard sedí v parku a pod tím je napsáno:JESTLI HNED NEPRIJDES NEVYDRZIM TO.A tak príjde.Vše se vysvetlí a Lucka je štastná.
Je z nich krásný pár a skvele si rozumí!

krásnej citátek..

30. ledna 2009 v 10:03 | .:Mrs. z.h.u.l.c.a:.
Život je boj, tak se tu všichni pozabíjejte a já bych z dovolením prošla.Rozhodla jsem se, že budu žít věčně, a umřu jenom kdyby mi to nevyšlo.

citátky z libka jedný holčiny ze school=))

21. ledna 2009 v 18:32 | .:Mrs. z.h.u.l.c.a:.
Život bez smíchu a záchvatů, je jako tělo bez srdce.


Za peníze si můžeš koupit: DŮM,ale ne DOMOV.. SEX,ale ne LÁSKU.. HODINY,ale ne ČAS..DOKTORA,ale ne ZDRAVÍ.. POZICI,ale ne RESPEKT.. KNIHU,ale ne VĚDOMOSTI.. TRENÉRA,ale ne TALENT.. KREV,ale ne ŽIVOT.. HOLKU,ale ne MĚ!


Je krasný někoho mít. Někoho,komu polibky a lásku můžeš dát. Někoho, s kým se můžeš smát. Někoho, kdo ti bude naslouchat. Někoho, kdo ti bude pomáhat. Proto jsem šťastná, že mám právě TEBE!!!


Za blbost se platí, a ona drobný nebere!


Láska jsou dvě těla a jedna duše. Dvě srdce a jeden tlukot.


Chodím městem,nevidím domy.Chodím lesem,už nevidím stromy.Když se podívám nahoru,nevidím nebe.Ať dělám cokoliv vidím jen Tebe !!!


S láskou jde žít, s láskou jde milovat, s láskou jde všechno, jenom né studovat

Barack Obama....váš názor?

20. ledna 2009 v 19:59 | .:Mrs. z.h.u.l.c.a:.
yeah...new prezident Ameriky!! ani nevíte jak happy sem,že je to Obamíík=)) já vím,nějak to ČR nezasáhne a mě vůbec nemusí zajímat,kdo bude "velet" Americe...ale...když já chtěla aby to byl právě on=) viděli ste teďka zprávy? byl tam on s Bushem a dalšíma bílýma...a jedině on se smál! vyzařuje z něj pozitivní nálada!! dala sem vám do celýho článku nějáký jeho fotky a koukněte na ten jeho úsměv=D jak von se kření=D a ten úsměv je takovej..jak to říct...upřímnej,od srdce! a není umělej!!! mno nic...já sem ráda!!! a vy? jakej na to máte názor???=))

Smysl mého života = kamarádi!!!

18. ledna 2009 v 17:01 | .:Mrs. z.h.u.l.c.a:.

nejlepší a nejdokonalejší photka s nejlepšíma a nejdokonalejšíma lidičkama... vznikla na stránské skále...botky většiny lidiček ze třídy..

citátky o kamarádství♥♥♥

3. prosince 2008 v 20:09 | .:Mrs. z.h.u.l.c.a:.
miluyu citátky..

citátky..hlavně o lásce

3. prosince 2008 v 19:56 | .:Mrs. z.h.u.l.c.a:.
nádherný citátky=))

včerejší povídka do češtiny

26. listopadu 2008 v 20:14 | .:Mrs. z.h.u.l.c.a:.
v cč=) nwm,včera jsem neměla náladu to psát,ale myslím že nejhůř to nedopadlo=) pokud se mezi váma najde člověk kterýho to bude zajímat a přečte si to tag mi písněte jestli se vám to líbí a kdyby ste byli češtinářem=Dvím,blbí srovnání=D tag co byste mi dali za znááámku=)

Navždy spolu?

7. listopadu 2008 v 18:03 | .:Mrs. z.h.u.l.c.a:.
ZDROJ :
moje hodnocení : nádherney příběh,ale proč všechno krásný končí smrtí?=(


citátky-láska

5. listopadu 2008 v 20:13 | .:Mrs.z.h.u.l.c.a:.
moje hodnocení : chjo...proč na mě hodně z nich sedí?

není k zahození číst si statusy ICQ svých kámošů=D

29. října 2008 v 13:28 | .:Mrs. z.h.u.l.c.a:.
☻Inteligence je substance nejsnadněji rozpustná v alkoholu....
 
 

Reklama